Josef Žalman

26. července 1884 (Dlouhá Třebová) - 25. června 1947 (Pozořice u Brna)

Mezi významné průkopníky československé moderní myslivosti patřil bezesporu Josef Žalman. Narodil se v roce 1884 v podhůří Orlických hor do katolické rodiny po generace spjaté s lesnickou a mysliveckou praxí. Jeho otec Josef i dědeček Karel pracovali jako hajní na lichtenštejnských panstvích v Dlouhé Třebové a ve Výprachticích. Mladý Josef se rozhodl pokračovat v rodinných šlépějích. Po ukončení měšťanské školy absolvoval jednoroční lesnickou praxi na polesí v České Třebové, po které byl v roce 1901 přijat na dvouletou revírnickou školu v Písku. Poté pokračoval v dalším studiu na Vyšším lesnickém ústavu v Písku, které v roce 1904 úspěšně dokončil.

Po studiích se Josef Žalman vrátil zpět do svého rodiště. Právě zde započal svoji bohatou profesní dráhu jako lesník v Českotřebovském polesí. V roce 1912 byl povolán na lesní úřad do Pozořic, který jej pověřil vedením lesní správy na polesí Olšany nedaleko Vyškova. V témže roce se do Olšan přestěhoval i s manželkou Václavou. V Olšanech pobývali Žalmanovi téměř 15 let a zde se mu také narodily dvě děti. Prvorozený syn Miloslav (*1915) se později stal známým a uznávaným lékařem a dcera Marie (*1920) se zapsala do historie československé kultury především jako talentovaná a známá učitelka a umělkyně v oboru pohybové výchovy a tance. S jejím jménem se setkáváme i v Československém hudebním slovníku osob a institucí, vydaném v roce 1965 v Praze.

Krátce po vypuknutí 1. světové války musel Josef Žalman vyměnit svou lesnickou uniformu a za polní vojenský stejnokroj a několikaletý pobyt v zákopech. Po návratu z války se začal věnovat veřejnému dění v tehdejších mysliveckých spolcích a lesnických organizacích, které byly nedlouho po vzniku první republiky výrazně zájmově i názorově roztříštěné. Proto Žalman navrhl založení nové, jednotné myslivecké organizace. Proti této myšlence se zvedla vlna odporu řízená zejména tehdy již zavedeným Československým loveckým a kynologickým říšským svazem (založen roku 1919), jehož činnost a program však neodpovídaly uvedeným myšlenkám a chystané náplni práce Žalmanova projektu. Přestože v počátku ležela největší tíha na Žalmanových bedrech, brzy se iniciativy chopili i další nadšenci a přední odborníci v oboru, kteří chtěli mj. ovlivnit zastaralé myslivecké zákonodárství. Po zdlouhavých jednáních navrhli pánové Josef Žalman, Karel Podhajský z Litomyšle a Josef Bohumil Martin z Prahy založení celostátní lesnické organizace, do níž by vstoupily dílčí spolky včetně doposud oddělené lovecké kynologie. Na valné hromadě konané v České Třebové dne 6. ledna 1923 se dohodly podmínky sjednocené myslivecké organizace vytvořené z dřívějšího Ústředního spolku pro ochranu honby a ze Spolku pro chov loveckých psů. Byl podán návrh na založení Československé myslivecké jednoty (ČSMJ), který byl schválen 25. března 1923. 22. dubna 1923 byla svolána ustavující schůze ČSMJ konaná v Brně. Josef Žalman byl na této schůzi zvolen jednatelem a zmíněnou funkci vykonával až do roku 1938, do doby mnichovských událostí, které na čas změnily sestavu výboru.

Josef Žalman si uvědomoval, že se vznikem ČSMJ by měl vzniknout i myslivecký časopis pro členy. Jeho zásluhou a díky podpoře dalších odborníků, zejména profesora Svobody, vyšlo v červnu roku 1923 první vydání Stráže myslivosti. Časopisu, který s měsíční pravidelností vychází už bezmála 100 let. Od roku 1953 byl však původní Žalmanův název Stráž myslivosti přejmenován na Myslivost.

Žalmanova bohatá literární činnost ovšem nespočívala pouze v publikování odborných příspěvků v časopise Stráž myslivosti.  Jeho nejobsáhlejším a nejuznávanějším dílem se stala dvoudílná učebnice Základy myslivosti, kterou napsal především pro výuku mladého mysliveckého dorostu a jeho přípravu ke státním zkouškám z myslivosti. V roce 1941 ji vydalo nakladatelství Rovnost a od této chvíle se v krátké době dočkala několikerého vydání v mnohatisícových nákladech. K jeho významným pracem patří i monografie o mufloní zvěři otištěná ve třináctém ročníku Stráže myslivosti formou přednášek na pokračování nebo menší spis Zvěřina v domácnosti. Žalman je rovněž otcem myšlenky a tvůrcem stolních lesnických kalendářů s mysliveckými ilustracemi (1930 - 1941), vydávaných vlastním nákladem. Navrhl také několik změnu zastaralé myslivecké legislativy. Svůj odkaz zanechal Žalman i v myslivecké mluvě, která patří k těm nejstarším mysliveckým zvykům a tradicím. Jeho zásluhou se například změnilo chápání slova myslivec. Toto slovo vzniklo pravděpodobně v 15. století a označovalo osobu, která vykonávala myslivost nebo lesnictví jako povolání. Žalman označil myslivcem každého, kdo myslivosti rozumí a vykonává ji řádným způsobem, bez ohledu na jeho povolání.

Josef Žalman byl velmi činorodý muž. Je třeba zmínit, že všechny své publikační i organizační aktivity vykonával v rámci svého volného času. Jako lesník-praktik prošel několika služebními místy. Jedním z nejdůležitější byla jeho služba v již zmíněných Olšanech, kde s celou rodinou pobýval do roku 1926. Poté byl přeložen zpět do Pozořic a jmenován lesmistrem a přednostou zdejšího lesního úřadu. V uvedené funkci působil do 1. ledna 1947, kdy kvůli vážným zdravotním problémům odešel na vlastní žádost do výslužby. Nedlouho poté, 25. června 1947, předčasně zemřel.

Není pochyb, že Žalmanova osobnost zanechala hluboké stopy v naší myslivosti. Na jeho počest byl ve Školním polesí lesnické fakulty, nyní Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, postaven pomník viditelný ze železniční tratě Brno - Česká Třebová mezi stanicemi Blansko a Adamov. V pozořickém polesí, v blízkosti Žalmanova loveckého srubu přezdívaného Hradní bouda, nese Žalmanovo jméno studánka. A na křižovatce dvou neznačených cest, v místě, kde Josef Žalman rád v pozořickém lese sedával, byla ke stoletému výročí jeho narození odhalena pamětní deska.