Josef Žalman

26. července 1884 (Dlouhá Třebová) - 25. června 1947 (Pozořice u Brna)

Mezi významné průkopníky moderní myslivosti patřil bezesporu Josef Žalman. Narodil se v roce 1884 v podhůří Orlických hor do katolické rodiny po generace spjaté s lesnickou a mysliveckou praxí. Jeho otec Josef i dědeček Karel pracovali jako hajní na lichtenštejnských panstvích v Dlouhé Třebové a ve Výprachticích. I mladý Josef měl pokračovat v rodinné tradici. Po ukončení měšťanské školy absolvoval jednoroční lesnickou praxi na polesí v České Třebové, po které byl v roce 1901 přijat na dvouletou revírnickou školu v Písku. Poté pokračoval v dalším studiu na Vyšším lesnickém ústavu v Písku, které v roce 1904 úspěšně dokončil.

Po studiích se vrátil zpět do svého rodiště, kde zahájil svou profesní dráhu lesníka. V roce 1912 byl povolán na lesní úřad do Pozořic, kde byl pověřen vedením lesní správy na polesí Olšany nedaleko Vyškova. V témže roce se do Olšan přestěhoval i s manželkou Václavou. V Olšanech pobývali Žalmanovi téměř 15 let a zde se jim také narodily děti. Prvorozený syn Miloslav (*1915) se později stal známým a uznávaným lékařem a dcera Marie (*1920) se zapsala do historie československé kultury především jako talentovaná učitelka pohybové výchovy a tance.

Krátce po vypuknutí První světové války musel Josef Žalman vyměnit lesnickou uniformu a za polní vojenský stejnokroj a několikaletý pobyt na frontě. Po návratu z války se začal věnovat veřejnému dění v tehdejších mysliveckých spolcích a organizacích, které byly nedlouho po vzniku první republiky výrazně zájmově i názorově roztříštěné. Žalman navrhl jejich sjednocení v nové myslivecké organizaci. Proti této myšlence se zvedla vlna odporu řízená zejména tehdy již zavedeným Československým loveckým a kynologickým říšským svazem (založen roku 1919). K Žalmanovi se však brzy přidali i další přední odborníci v oboru, zejména Karel Podhajský z Litomyšle a Josef Bohumil Martin z Prahy, a po zdlouhavých jednáních navrhli založení celostátní organizace, do níž by vstoupily dílčí spolky včetně doposud oddělené lovecké kynologie. Na valné hromadě konané v České Třebové dne 6. ledna 1923 pak byly dohodnuty podmínky vzniku sjednocené myslivecké organizace - Československé myslivecké jednoty (ČSMJ). Na ustavující schůze ČSMJ konané 22. dubna 1923 v Brně byl pak Josef Žalman zvolen jednatelem. Tuto funkci vykonával až do roku 1938. Se vznikem ČSMJ vznikl i myslivecký časopis pro členy. Zásluhou Josefa Žalmana a díky podpoře dalších odborníků, zejména profesora Svobody, vyšlo v červnu roku 1923 první vydání Stráže myslivosti. Časopisu, který s měsíční pravidelností vychází už bezmála 100 let. Původní Žalmanův název Stráž myslivosti byl v roce 1953 změněn na Myslivost.

Žalmanova bohatá literární činnost nespočívala pouze v publikování odborných příspěvků v časopise Stráž myslivosti.  Jeho nejobsáhlejším a nejuznávanějším dílem se stala dvoudílná učebnice Základy myslivosti, kterou napsal především pro výuku mladých myslivců a přípravu ke státním zkouškám z myslivosti. Poprvé vyšla v roce 1941 a od té doby se dočkala několikerého vydání v mnohatisícových nákladech. K jeho významným pracím patří i monografie o mufloní zvěři otištěná ve třináctém ročníku Stráže myslivosti formou přednášek na pokračování. Žalman byl rovněž iniciátorem a tvůrcem stolních lesnických kalendářů s mysliveckými ilustracemi (1930 - 1941), vydávaných vlastním nákladem. Navrhl také několik změn zastaralé myslivecké legislativy. Svůj odkaz zanechal Žalman i v myslivecké mluvě, která patří k těm nejstarším mysliveckým zvykům a tradicím. Jeho zásluhou se například změnilo chápání slova myslivec. Toto slovo vzniklo pravděpodobně v 15. století a označovalo osobu, která vykonávala myslivost nebo lesnictví jako povolání. Žalman označil myslivcem každého, kdo myslivosti rozumí a vykonává ji řádným způsobem, bez ohledu na jeho povolání.

Josef Žalman vykonával prakticky všechny publikační i organizační aktivity v rámci svého volného času. Jako lesník prošel několika služebními místy. Jedním z nejdůležitější byla jeho služba v již zmíněných Olšanech, kde s celou rodinou pobýval do roku 1926. Poté byl přeložen zpět do Pozořic a jmenován lesmistrem a přednostou zdejšího lesního úřadu. V uvedené funkci působil do 1. ledna 1947, kdy kvůli vážným zdravotním problémům odešel na vlastní žádost do výslužby. Nedlouho poté, 25. června 1947, předčasně zemřel.

Není pochyb, že Žalmanova osobnost zanechala hluboké stopy v naší myslivosti. Na jeho počest byl ve Školním polesí lesnické fakulty, nyní Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, postaven pomník viditelný ze železniční tratě Brno - Česká Třebová mezi stanicemi Blansko a Adamov. V pozořickém polesí, v blízkosti Žalmanova loveckého srubu přezdívaného Hradní bouda, nese Žalmanovo jméno studánka. Na křižovatce cest, v místě, kde Josef Žalman rád v pozořickém lese sedával, byla ke stoletému výročí jeho narození odhalena pamětní deska.