Jan Evangelista Chadt-Ševětínský
Jan Evangelista Chadt-Ševětínský na snímku z archivu Zemědělského Muzea
Ševětín. Zde chodil Jan Evangelista Chadt do školy.
Lesovna v Zátoni
Pamětní deska na lesovně v Zátoni
Hájovna v Kozojedech u Vinařic
Pamětní deska z rok 1931 na hájovně v Kozojedech
Dějiny lesů a lesnictví
26. února 1860 (Kubova Huť) – 15. března 1925 (Praha).
Jan Evangelista Chadt se narodil v roce 1860 v lesovně v Kubově Huti pod Boubínem jako syn revírníka. Měl ještě dva bratry, kteří se posléze také stali lesníky, a dvě sestry. „Ševětínský“ byl jeho pozdější literární pseudonym, podle Ševětína u Českých Budějovic, kde chodil do školy. V letech 1872–1879 navštěvoval v Písku reálné gymnázium a lesnické hospodářské učiliště. Po praxi, kterou absolvoval u svého otce, složil v roce 1881 nižší státní lesnickou zkoušku a byl přijat jako adjunkt do služeb hlubocko-krumlovské větve Schwarzenberků.
V říjnu 1882 byl Chadt přeložen ze Zátoně na panství Vimperk do Kamýku v panství Lovosice, kde pak působil sedm let. Na Šumavu se na vlastní žádost vrátil v únoru 1889 do odlehlého polesí Březník (tehdy Pürstling). V tomto nehostinném místě pod Luzným, dějišti známého Klostermannova románu Ze světa lesních samot, pobyl jen pár měsíců, než byl povolán do ústřední účtárny v Třeboni, kde sloužil více než tři roky. Následně byl v roce 1892 přeložen zpět na panství Vimperk, kde působil v lesním úřadu a následně pak byl jmenován správcem polesí Rokytka (Weitfäller), což bylo samostatné místo, spojené s odpovědností za veškeré lesnické práce. Na polesí Rokytka působil pět let. Mimo jiné se podílel na zalesňování rozsáhlých polomových a kůrovcových holina a zakládání nových školek. V roce 1898 pak složil státní zkoušku pro lesní hospodáře a také se oženil s Viktorií Schützovou z Vimperka, která mu byla velkou oporou. V říjnu 1902 byl opět přeložen ze Šumavy do polesí Obora u Vinařic na Lounsku, kde působil následujících 21 let.
Ve funkci lesního hospodáře se zabýval mimo jiné přirozenou obnovou listnatých porostů a prováděním zmlazovacích sečí. Byl průkopníkem zásad moderního pěstění lesů. Poukazoval na skutečnost, že v lese obvykle nejlépe rostou původní dřeviny a zdůrazňoval význam původu semen. Poznatky, o které se opíral, čerpal především ze svého dlouholetého studia historie lesů.
Z vědeckých oborů se Chadt zabýval hlavně botanikou, pěstováním a ochranou stromů a později hlavně dějinami lesů, lesnictví a myslivosti, když svůj volný čas věnoval studiu archivů a kronik. Zřejmě ještě významnější byla jeho literární a publikační práce jejíž rozsah svědčí o mimořádném nadání a píli. Psát začal už jako osmnáctiletý mladík a celkově vydal 82 samostatných spisů ze všech oborů lesnictví a myslivosti a publikoval kolem 500 odborných článků ve 46 různých periodikách a naučných slovnících. Jeho články vycházely v časopisech v časopisech Háj, České lesnické rozhledy, Háj, Les a lov, Lesní stráž, Lovecký obzor a Lověna. Z dnešního pohledu je pozoruhodný jednak rozsah tehdejší produkce a jednak skutečnost, že Chadt většinu odborných spisů vydal vlastním nákladem, tj. kromě samotného napsání publikace měl s literární činností ještě mnoho dalších starostí.
První spis Průvodce do pralesa (Lucken) a na Boubín, kde se nachází první zmínka o rezervaci, napsal ještě jako adjunkt v Zátoni a vydal ho roku 1883. První jeho velkou historickou publikaci byly Dějiny lesů v Čechách z roku 1895. Dílčí spisy a dějepisné články shrnul v roce 1913 ve svém nejznámějším díle Dějiny lesů a lesnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, které má více než tisíc stran a kde je každý prakticky název i historický údaj doložen prameny. Podobným spisem jsou Dějiny lovu a lovectví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku z roku 1909, jejichž rozsah je ovšem menší.
Za zvláštní zmínku stojí jeho dva bibliografické spisy: České lovecké písemnictví, které obsahovalo soupis myslivecké literatury z roku 1910 a České lesnické písemnictví z roku 1914, kde jsou kromě seznamu literatury i životopisy a fotografie jednotlivých autorů. Díky Chadtově zálibě v památných stromech vznikl v roce 1899 první přehled památných stromů v Čechách, následně v roce 1908 rozšířený soupis s názvem Staré a památné stromy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, publikovaný v časopise Český lid popisující 165 stromů a konečně i v Písku doplněné vydání s popisy 320 stromů včetně 160 obrazů, tvořící také samostatnou část Dějin lesů a lesnictví.
Mimořádné úsilí, které Chadt věnoval studiu dějin lesnictví a zpracování výsledků tohoto studia v odborných publikacích bylo oceněno nabídkou docentury na Vysoké škole lesnické v Praze, kde pak Chadt od roku 1920 přednášel dějiny lesnictví a myslivosti. Podobnou nabídku mu učinil i profesorský sbor Vysoké školy lesnické v Brně. Tuto nabídku však Chadt pro pokročilý věk a značnou vzdálenost od svého tehdejšího působiště na Lounsku nepřijal. Jeho publikační činnost ocenilo i Ministerstvo zemědělství, když mu v dubnu 1923 udělilo čestný literární honorář ve výši 10 tisíc korun. Po odchodu do výslužby téhož roku se přestěhoval do Krče u Prahy, aby se věnoval literární práci. Už po dvou letech ho ale stihla mozková mrtvice, které 15. března 1925 podlehl. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech, nicméně jeho hrob jsme již v aktuálním vyhledávači nenašli.